Masový turismus, v mezinárodní debatě označovaný jako overtourism, přestal být pro historická jádra evropských metropolí ekonomickým požehnáním. Stal se existenční hrozbou. Fenomén levného cestování, expanze nízkonákladových aerolinek a neregulovaný byznys s krátkodobým ubytováním typu Airbnb proměnily nejkrásnější městské památky v zábavní parky pro jednodenní návštěvníky.
Zatímco italské Benátky nebo nizozemský Amsterdam již přešly od bezmocného přihlížení k tvrdé defenzivě, Praha se nachází na kritické křižovatce. Pokud se česká metropole nezačne bránit se stejnou nekompromisností, riskuje, že definitivně ztratí svou identitu a promění se ve skanzen bez vlastních obyvatel.
Když se domov promění v kulisu
Problém masového turismu nespočívá v samotném počtu návštěvníků, ale v jeho koncentraci a struktuře. V Praze se drtivá většina turistického ruchu odehrává na pouhých několika kilometrech čtverečních – na takzvané Královské cestě, Staroměstském náměstí, Karlově mostě a Pražském hradě. Tento extrémní tlak má pro historické centrum devastující socioekonomické důsledky.
Tím nejviditelnějším je vylidňování. Z historického centra Prahy mizí běžný život. Malé obchody s potravinami, čistírny, papírnictví nebo sousedské hospody byly vytlačeny obchody s kýčovitými suvenýry, thajskými masážemi a předraženými trdelníky. Místní obyvatelé jsou vyháněni nejen neustálým hlukem v nočních hodinách, ale zejména neúnosným růstem cen nemovitostí a nájmů, který je poháněn spekulativními nákupy bytů pro krátkodobé ubytování. Bytové domy, které dříve tvořily živé komunity, se proměnily v neoficiální hotely s neustálou fluktuací anonymních hostů.
Inspirace z laguny: Jak bojují Benátky a Amsterdam
Evropská města, která pocítila devastující dopady overtourismu dříve než Praha, už pochopila, že pouhá kosmetická opatření nestačí.
Benátky se staly symbolem nejradikálnějšího odporu proti nekontrolovanému turismu. Město zavedlo jednodenní vstupné pro návštěvníky, kteří v historickém centru nespí. Tento poplatek má za cíl především regulovat a monitorovat příliv lidí v nejexponovanějších dnech roku. Kromě toho Benátky zakázaly vjezd obřích výletních lodí do laguny a omezily velikost turistických skupin doprovázených průvodcem na maximálně 25 osob, přičemž zakázaly používání hlasitých reproduktorů.
Amsterdam zvolil strategii cíleného omezování poptávky a přísné regulace. Město zakázalo stavbu nových hotelů v centru, zakázalo vjezd turistických autobusů do širšího jádra a zavedlo jednu z nejvyšších turistických daní v Evropě. Nizozemská metropole šla dokonce tak daleko, že spustila digitální kampaň cílící na specifické skupiny turistů (zejména mladé Brity přijíždějící za alkoholem a drogami) s jasným vzkazem: „Stay Away“ (Nepřijíždějte).
Obranný val pro Prahu: Kde musí město zasáhnout?
Praha již nemůže spoléhat na to, že se situace vyřeší sama. Pokud má zůstat živým městem pro své občany, musí implementovat balík systémových a tvrdých opatření.
1. Striktní regulace krátkodobého ubytování
Platformy pro krátkodobý pronájem byly původně prezentovány jako sdílená ekonomika, v praxi však jde o tvrdé a často nelegální podnikání, které devastuje bytový fond. Praha nutně potřebuje zákonné nástroje, které jí umožní regulovat tyto služby po vzoru jiných metropolí. Mezi efektivní kroky patří zastropování počtu dní v roce, po které je možné byt krátkodobě pronajímat (např. maximálně 60–90 dní ročně), úplný zákaz pronájmu celých bytů v nejvíce zatížených vymezených zónách, nebo podmínka, že v bytě musí během pronájmu fyzicky bydlet jeho trvalý vlastník.
2. Konec „alkoturisku“ a redefinice značky
Praha si dlouhá léta budovala pověst destinace s levným pivem a benevolentním přístupem k nočnímu životu. Tento narativ je nutné radikálně změnit. Město musí skrze svou marketingovou organizaci Prague City Tourism cíleně lákat bonitnější klientelu se zájmem o kulturu, gastronomii a historii, nikoliv o levný alkohol. S tím souvisí i důsledné vymáhání nočního klidu, represe vůči nelegálním pouličním umělcům (buskingu) a zákaz organizovaných tahů po barech (pub crawls), které paralyzují noční život rezidentů.
3. Zvýšení a efektivní využití turistického poplatku
Místní poplatek z pobytu by měl být flexibilní a v exponovaných sezónách výrazně vyšší. Peníze vybrané od turistů nesmí končit v obecném rozpočtu, ale musí být stoprocentně investovány zpět do historického centra – do posílení úklidu, zvýšení počtu hlídek městské policie v noci a do dotací pro udržení služeb pro stálé obyvatele (např. podpora klasických prodejen potravin či řemesel v centru).
4. Decentralizace a rozptýlení návštěvníků
Je nezbytné motivovat turisty, aby opustili historický vnitřní okruh. Praha má co nabídnout i mimo Staré Město. Cílená propagace čtvrtí jako Vyšehrad, Vinohrady, Holešovice nebo Karlín, spolu s rozvojem kulturních bodů mimo centrum, může ulevit přetíženému jádru a zároveň ekonomicky pomoci dalším městským částem.
Město patří těm, kteří v něm žijí
Turismus bez hranic a regulací se chová jako dravá řeka – pokud mu nepostavíte pevné hráze, zaplaví a zničí vše, co mu stojí v cestě. Historické dědictví Prahy je nevyčíslitelné, ale jeho největší hodnotou je skutečnost, že jde o město, kde lidé pracují, zakládají rodiny a žijí své každodenní životy.
Praha se nesmí bát inspirovat tvrdým postupem Benátek či Amsterdamu. Regulace turismu není projevem nepřátelství vůči cizincům, ale projevem elementární sebeúcty a povinnosti chránit město pro budoucí generace. Pokud Praha nezačne jednat hned, riskuje, že se z ní stane nádherná, ale prázdná divadelní kulisa, ze které odešli všichni herci i diváci.
