Karel IV. Lucemburský, český král a římský císař, je jednou z nejvýznamnějších a nejobdivovanějších postav českých dějin. Jeho přívlastek Otec vlasti hovoří za vše. Ve škole se učíme o jeho zakladatelské činnosti – Univerzita Karlova, Karlštejn, Karlův most – a o zlatém věku, který České země za jeho vlády zažily. Avšak za tímto idealizovaným obrazem se skrývá i řada méně známých faktů, legend a také pragmatický a tvrdý vladař, jehož činy by v dnešní době vzbudily kontroverze.
Osobnost a Vzdělání: Moudrý Vladař a Mistr Jazyků
Jedním ze základních kamenů Karlovy pověsti je jeho vzdělanost a inteligence, což v kontextu středověkých panovníků nebylo zdaleka běžné.
Fakt: Byl to Polyglot a Učenec
Karel IV. byl na svou dobu mimořádně vzdělaný. Plynně hovořil pěti jazyky: latinsky (jazyk učenosti a církve), francouzsky (jazyk dvorské kultury, kterou nasál během svého pobytu ve Francii), italsky (získal znalost během pobytu v severní Itálii), německy a česky. Schopnost číst a psát, což nebylo u středověkých panovníků samozřejmostí, z něj činila unikátního vládce, který se aktivně podílel na tvorbě zákonů a psaní vlastní autobiografie „Vita Caroli“.
Méně Známý Fakt: Znovuobjevování Češtiny
Paradoxně se musel Karel IV. po návratu do Čech v roce 1333 svou rodnou řeč učit znovu. V dětství (od sedmi let) stráveném na francouzském dvoře a v Itálii, se mluvilo hlavně francouzsky a latinsky. Sám ve svém životopise přiznal, že češtinu téměř zapomněl, a musel se ji pracně vracet. Tento fakt vyvrací mýtus o jeho automatickém a vždy přirozeném „češství“, ale zároveň podtrhuje jeho cílevědomost a snahu sjednotit se se svou zemí.
Dětství a Rodinné Vztahy: Temné Stránky Lucemburské Dynastie
Školní učebnice často zmiňují Jana Lucemburského jako „krále cizince“, ale vztah s jeho synem Václavem (Karel bylo jeho biřmovací jméno po strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném, francouzském králi) byl složitější.
Mýtus: Jan Lucemburský Miloval Svého Syna
Fakt: Vztah mezi otcem a synem byl dlouhodobě napjatý, ne-li nepřátelský. Jan Lucemburský se obával Karlovy konkurence ve vládnutí, zejména kvůli podpoře, kterou Karel získával od české šlechty (ta byla nespokojena s Janovou nepřítomností a hospodařením). Jan Karla odtrhl od matky Elišky Přemyslovny a nechal ho dokonce uvěznit na hradech Loket a Křivoklát. Karel se se svou matkou, na kterou se po letech strávených v zahraničí tolik těšil, už nikdy nesetkal, protože zemřela, než se stačil vrátit.
Fakt: Pokusy o Vraždu a Vážná Zranění
Karelův život nebyl jen o studiu a diplomacii; byl to i dobrodruh a rytíř. Již v mládí v Itálii přežil pokus o otravu, najatý nepřátelskou rodinou z Milána. Navíc, a to je často opomíjeno, utrpěl při rytířském turnaji ve Švábsku tak vážná zranění, že byl rok paralyzován, a dokonce částečně ochrnut. Antropologický průzkum jeho ostatků potvrdil sečnou ránu na lebce, zlomeninu levého zápěstí a deformaci levého lokte. Tato zranění, která pečlivě tajil, mohla ohrozit jeho nároky na císařský trůn, neboť takto zraněný panovník byl považován za nehodného vlády.
Pragmatický Vládce a Tmavé Stránky: Císař, který nebyl Vždy „Mírumilovný“
Karel IV. je často vnímán jako moudrý, rozvážný a mírumilovný král. I když diplomatické řešení vždy preferoval, byl také neobyčejně pragmatický a cílevědomý, což se projevovalo i v tvrdých a kontroverzních krocích.
Mýtus: Karel IV. Byl Vždy Mírotvorce
Fakt: Karel IV. byl sice mírotvorce, ale k dosažení svých cílů neváhal použít i tvrdé a machiavelistické metody. Byl mistrem sňatkové politiky a diplomacie, ale také dokázal využít politické krize a dokonce podporoval intriky (např. v Braniborsku, kde podporoval falešného Lžiwaldemara k oslabení Wittelsbachů).
Nepříjemný Fakt: Antisemitismus a Pogromy
Co se ve školách téměř neučí, je Karlova nelítostná politika vůči Židům v Říši. Ačkoliv oficiálně byli Židé chráněni císařem (jako servi camerae regiae – služebníci královské komory, za což platili vysoké daně), Karel IV. v některých případech jejich životy a majetek obětoval pro politický nebo finanční zisk.
- V roce 1349 například udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a postavit na jejím místě mariánský kostel a tržiště. Předem navíc vyhlásil amnestii na násilné činy proti Židům. To vedlo k pogromu, při kterém bylo zavražděno 560 Židů.
- Tyto akty, i když byly v souladu s tehdejšími středověkými zvyklostmi a Karlem často zneužity k zisku židovského majetku po vyvraždění, ukazují temnou stránku jeho pragmatismu.
Méně Známý Fakt: Osobní Zbožnost a Sbírání Relikvií
Karel IV. byl hluboce zbožný katolík a teologicky vzdělaný. Jeho velká záliba ve sbírání ostatků svatých (relikvií), které shromažďoval v Karlově pokladu a na Karlštejně, nebyla jen projevem tmářství nebo posedlosti. Bylo to důmyslné utvrzení jeho mocenské role a legitimity jako římského císaře. Soustředěním ostatků Kristova života a svatých v Praze zvyšoval prestiž českého království a sebe sama jako Bohem vyvoleného vládce.
Mýty a Popkultura: Od Dne na Karlštejně po Elišku Pomořanskou
Obraz Karla IV. je značně ovlivněn uměním, zejména populárním filmem „Noc na Karlštejně“.
Mýtus: Zákaz Žen na Karlštejně
Fakt: Zákaz vstupu žen na hrad Karlštejn, jak jej známe z Vrchlického divadelní hry a filmu, je romantická fikce. Pravděpodobně se na hradě nacházela pouze císařovna se svým doprovodem. Hrad sloužil primárně k uložení korunovačních klenotů a svatých ostatků a byl koncipován jako ústřední duchovní a světské centrum Říše, nikoliv jako manželské útočiště pro pánské večírky.
Fakt: Eliška Pomořanská – Lamala Meče?
Karel IV. byl celkem čtyřikrát ženat a jeho sňatky byly vždy součástí promyšlené politiky. Jeho poslední manželka, Eliška Pomořanská, je spojována s legendou o její nadlidské síle.
- Podle některých kronikářů prý dokázala lámat meče nebo holýma rukama trhat brnění. Ačkoliv toto může být nadsázka pro zdůraznění jejího robustního zdraví a síly (byla robustní, atletické postavy a podstatně mladší než Karel), je jisté, že byla rozhodnou a energickou osobností, která Karlovi po smrti jeho předchozích manželek přivedla na svět i následníka Václava IV. a přinesla nové strategické aliance.
Karel IV. je bezesporu Otec vlasti, který položil základy moderní české státnosti. Ale jeho velikost spočívá i v tom, že nebyl jen dokonalou mramorovou sochou z učebnic. Byl to komplexní člověk plný rozporů: vzdělaný diplomat i tvrdý pragmatik, zbožný křesťan i politik neváhající obětovat nevinné, zranitelný muž i císař, který dokázal svá zranění skrýt. Pochopení těchto méně populárních faktů dodává jeho životu hloubku a ukazuje, jak se stal skutečně největším Čechem.